Čedič

Výskyt a těžba čediče

Čedič (též bazalt) je hornina sopečného původu, jejíž uplatnění pro učely stavební výroby je značné omezené. Důvodem jsou nejen vlastnosti čediče, ale rovněž nemožnost těžby s ohledem na přírodně chráněné lokality.

Obsah:

1. Výskyt čediče
2. Panská skála
3. Zlatý a Studený vrch
4. Ukončení těžby čediče

Výskyt čediče

Čedič určený pro použití v tradiční zástavbě českého venkova se získával odlamováním z čedičových skal, charakterizovaných sloupkovou odlučností vytvářející pěti a šestiboké hranoly - tzv. kamenné varhany. Známé jsou především severočeské lokality v podhůří Lužických hor na okresech Česká Lípa a Děčín.

Panská skála

Mezi Novým Borem a Kamenických Šenovem je to proslulá Panská Skála, dnes národní přírodní památka, s jezírkem naplněném srážkovými vodami ve vytěžené lomové jámě.

Zlatý a Studený vrch

Dalšími čedičovými vrchy jsou národní přírodní památka Zlatý vrch a přírodní rezervace Studený vrch, nacházející se severně od Kamenického Šenova a České Kamenice v blízkosti obce Líska.

Ukončení těžby čediče

Ve všech větších čedičových lomech - Dolní Sedlo, Polevsko, Prácheň, Stříbrný vrch a již zmíněný Zlatý vrch byla těžba čediče ukončena ve druhé polovitě 20. století. Obdobně tomu bylo i s drobnými lůmky nacházejícími se na úpatí téměř každého čedičového kopce, ve kterých byl kámen lámán ručně nebo jednoduchými nástroji.

Autor textu a fotodokumentace k materiálu Čedič - výskyt a těžba © Martin Čerňanský

Hledat jiné téma >