Dům vrcholného středověku

Dispoziční uspořádání, interiér domu

Dosavadní poznatky nasvědčují tomu, že ve 2. polovině 13. až v průběhu celého 14. století se ve vesnické zástavbě objevuje dům trojdílného půdorysu, jehož princip zůstává neměnný po celou dobu trvání tradičního zemědělství.

Obsah: Komorový typ domu se vstupní síní, jizbou a komorou • Dymná jizba s otopným zařízením, tj. pecí a ohništěm • Pečení v peci a dymný provoz v domě • Obsluha pece a odvod kouře pomocí lapače jisker • Jídelní kout se stolem a lavicemi •

Komorový typ domu

Tento komorový typ půdorysu sestával z řadové sestavy tří zhruba čtvercových místností. Vstupovalo se do střední síně a odtud vlevo nebo vpravo do obytné místnosti - jizby. Levá nebo pravá dispozice domu se řídila orientací ke světovým stranám, konfigurací terénu a nejvhodnějším umístěním místností ve vztahu k veřejným prostorům (ulici či návsi). Zbývající třetí, zadní díl domového půdorysu, tvořila komora - víceúčelový, zejména úložný, nevytápěný prostor.

Dymná jizba

V dymné jizbě stálo v koutě za dveřmi (vždy proti stěně obrácené do dvora) otopné zařízení - podesta s pecí, ústím zpravidla obrácenou směrem ke dveřím. K běžnému vaření a svícení se používal otevřený oheň, pro který bylo místo na podestě před ústím pece. To byl zpočátku jediný obslužný otvor, jímž se nakládalo palivo i pečení a kterým z pece odcházel kouř.

Pečení v peci a dymný provoz v domě

Pokud se v peci peklo podobně jako v mladších dobách, naložila se potřebným množstvím dřeva či klestí, které se zapálilo a nechalo vyhořet. Popel se pak vymetl a do čisté rozpálené pece se vsunulo jídlo, které se právě peklo, a pec se na patřičnou dobu uzavřela. Takový provoz produkoval zejména nárazově při roztápění pro pečení chleba značné množství kouře, který odcházel volně do prostoru jizby, která musela být na takovýto provoz uzpůsobena - odtud samotný název dymná jizba. Z tohoto důvodu byla jizba navrhována i dostatečně vysoká.

Obsluha pece a odvod kouře

Vytápěcí zařízení těchto jizeb tvoří tedy kombinace pece a otevřeného ohně, přičemž pec je v jizbě nejen umístěna, ale i odtud obsluhována a do prostoru místnosti vypouští veškerý kouř. Nad topeništěm bývá pouze hlínou omazaný lapač jisker, který snižuje nebezpečí požáru.

Jídelní kout

Poloha topeniště v jizbě domu byla neměnná a proti ní se ustálilo umístění stolu a lavic při stěnách pro jídelní sezení, tedy v rohu sevřeném oběma "okenními" stěnami. Lavic bylo ve středověku více než v pozdějších dobách, protože sloužily i ke spaní, zejména v zimním období, kdy v jizbě jako v jediné teplé místnosti musela přebývat celá rodina.

Se souhlasem autora převzato s vyjímkou šedého textu z publikace
Lidové stavby. Architektura českého venkova © Jiří Škabrada

Hledat jiné téma >