Svinky

Jihočeská obec

Jihočeská obec Svinky (okres Tábor) leží západně od Soběslavi. Společně s obcemi Záluží, Vlastiboř, Komárov, Zálší a Mažice obklopuje bývalá rašeliniště a močály. S ohledem na historický stavební fond byla obec prohlášena za památkovou zónu se souborem lidové architektury.

Obsah:

1. Obec Svinky
2. Usedlosti a domkářská zástavba
3. Sýpky a stodoly
4. Pastouška a zvonice s kovárnou
5. Venkovní omítky a výzdoba průčelí

Obec Svinky

Obec Svinky náleží ke stavebnímu okruhu vesnic soběslavsko-veselských blat, jehož zděné stavby s náročnou výzdobou fasády nahradily původní roubenou architekturu. Kromě zděných domů a sýpek usedlostí se v obci můžeme setkat i s domky náležejícími k ještě mladší domkářské zástavbě. Mezi obecními stavbami vyniká především architektonicky výrazná zvonice s kovárnou a hasičskou zbrojnicí i oproti této nenápadná stavba obecní pastoušky.

Usedlosti a domkářská zástavba

Východní část obce Svinky má díky pravidelnému řazení zpravidla menších zemědělských usedlostí charakter poměrně přímé návesní fronty. Tato je tvořena průčelími štítově orientovaných domů a sýpek.

Západní část obce naproti tomu určují velké a nepravidelně rozmístěné zemědělské usedlosti trojstranného a čtyřstranného uspořádání kolem hospodářského dvora. Jižně od velkých usedlosti se nalézá mladší a drobná domkářská zástavba s domky štítové nebo okapové orientace.

Sýpky a stodoly

V rámci velkých zemědělských usedlostí je historický stavební fond obce nejvýrazněji zastoupen zděnými sýpkami z barokního či pozdějšího období. Ke starší vrstvě zástavby ovšem náleží i poslední dochované roubené stodoly a v regionu charakteristické použití hákové krytiny (tzv. bechyňské háky) uplatňující se dosud na několika posledních objektech.

Zvonice s kovárnou a pastouška

Samotný návesní prostor obce ovládá výrazná stavba barokem formované zvonice s bývalou kovárnou a hasičskou zbrojnicí.

Nedaleko od této stavby je situována i okapově orientovaná stavba bývalé pastoušky, stojící před usedlostmi na parcele vyčleněné již v návesním prostoru.

Omítky a výzdoba průčelí

Do veřejného prostoru orientované fasády domů a sýpek se vyznačují náročnou štukovou výzdobou, která je volněji rozložena po celé ploše průčelí. Výzdoba pochází zpravidla z 1. poloviny 19. století, zatímco starší povrchová úprava sýpek se dochovala jen ojediněle.

Kromě vápenných omítek se štukovou výzdobou mají ovšem značné zastoupení i mladší venkovní omítky. Jedná se zpravidla o fasádní omítky prováděné kolem 1. třetiny 20. století, jak dokládá i častá datace ve štítech domů i hospodářských staveb. Kromě uplatnění v této době na venkově oblíbeného secesních dekoru je pro mladší typy venkovních omítek charakteristická i kombinace hladkého a drsného provedení povrchu.

Hledat jiné téma >