Pálená střešní krytina

Použití a pokládání krytiny z tašek

Pálené střešní tašky vyráběné ručně nebo strojově náleží mezi skládanou krytinu pokládanou na laťování. Podobně jako prejzy či háky se jedná o krytinu tvrdou, těžkou, nenasákavou a ohnivzdornou, avšak velmi křehkou.

Obsah:

1. Střešní tašky
2. Bobrovky a falcovky
3. Tašky na střechy zděných staveb
4. Tašky na ohradní zdi
5. Pokládání tašek na novostavby
6. Výměna krytiny u starších staveb

Střešní tašky

V běžném venkovském prostředí se pálené střešní tašky objevují poměrně pozdě a to až se závěrem 18. století. Ještě mladšího užití a výroby jsou tašky cementové a betonové, rozšířené podstatně méně. Pro úplnost jmenujme rovněž skleněné tašky, sloužící pouze přisvětlení půdního prostoru.

Použití plochých střešních tašek odpovídá nástupu zděného stavitelství, které je z důvodu protipožární bezpečnosti staveb výrazně podporováno tehdejšími stavebními řády a předpisy.

Bobrovky a falcovky

Mezi nejčastěji používané tašky náleží tzv. bobrovky se segmentovými ukončením dolního okraje a tzv. falcovky s příčnou drážkou. Existují však i další tvary střešní tašek, např. tašky s eliptickým, půlkruhovým, lomeným či hrotitým okrajem.

Tašky na střechy zděných staveb

Zcela charakteristické se stává použití taškové krytiny na střechách mladších a početných zděných staveb z 1. poloviny 19. století. Stavby převážně klasicistního tvarosloví se vyznačují prostou architektonickou formou se střechou již převážně jednoduchého sedlového tvaru.

Tašky na ohradní zdi

Kromě střech je pálená taška užívána rovněž na ochradní zdi, jejichž korunu pod určitým sklonem a s určitým přesahem kryje.

Pokládání tašek na novostavby

Keramické tašky vyráběné z cihlářské hlíny jsou ohnivzdorné, avšak v porovnání se staršími hořlavými krytinami (např. došky či šindel) poměrně těžké. Pokládka pálených tašek proto vyžaduje únosnější typ krovu s ležatými nebo stojatými stolicemi - podpěrnými rámy. Větší únosnost těchto krovů je dána větším počtem příčných vazeb (cca po 1 m) i zvětšení rozměrů jednotlivých prvků krovu.

Tvar střechy se ovšem nemění, neboť i pálené krytině vyhovuje obvyklý středoevropský sklon kolem 45 stupňů. V případech některých mladších staveb mohl být menší, avšak snížení obvykle nepřesahovalo hranici 5 stupňů.

Výměna krytiny u starších staveb

Z výše uvedeného důvodu se u starších staveb nahrazení lehké střešní krytiny krytinou pálenou zpravidla neobešlo bez nového krovu nebo zesílení konstrukce krovu původního. Zesílení mohlo přitom spočívat např. ve zdojení některých konstrukčních prvků nebo dodatečném vložení dalších podpor.

Hledat jiné téma >