Chlévy, stáje a ovčíny

Stavby pro hospodářská zvířata

Bližšímu poznání starších stavebních forem pro ustájení dobytka v usedlostech jako samostatných objektů brání jednak častá pozdější snaha zapojovat tyto prostory (a mezi nimi zvláště stáje, tzn. prostory pro koně, kterých bylo méně a vyžadovaly větší péči) bezprostředně za dům nebo i přímo do jeho půdorysu, a jednak to, že dřevo takto využívaných staveb trpí vůbec nejvíce a nemá dlouhou životnost. Středověká vyobrazení s výjevy narození Krista a klanění tří králů ukazují vesnické chlévy zpravidla jako samostatné dřevěné stavby rámové konstrukce. Nejstarší dochované nebo dokumentované dřevěné chlévy byly zpravidla roubené, zapojené do obvodu zástavby dvora.

Většina mladých zděných chlévů pochází až z 19. století a jsou zpravidla klenuté. V první polovině století se využívaly většinou tehdy nejoblíbenější plackové klenby (ale někde i valené s trojbokými nebo pětibokými výsečemi) v různých sestavách podle žádoucího dispozičního členění a s ohledem na stoupající dovednost zedníků při zvětšování rozponů jednotlivých klenebních polí a zmenšování jejich výškového vzepětí. V užších jednotraktových chlévech se běžně užívalo klenutí příčně položenými obdélníky (samozřejmě s dělícími pasy) na celou šířku stavby. U vícetraktového členění se zpravidla až kolem poloviny 19. století užívaly vícelodní sestavy, jejichž pasy byly svedeny do tesaných pilířů či sloupů. Na požadavky dispozice chléva, zejména problém pasu směřujícího proti vstupu, se dokázalo pružně reagovat "kalhotovým" rozvidlením pasu.

Ve druhé polovině 19. století lze právě na klenbách chlévů nejlépe sledovat vývoj kleneb od placek k segmentovým klenbám, zpočátku ještě s cihlovými pasy, které se v závěru století nahrazují válcovanými ocelovými profily. Segmentové klenby "do travers" se pak na začátku 20. století stávají pro tyto prostory tak běžné, že se jim začíná říkat klenby stájové. Vedle těchto hospodářských chlévů se samozřejmě stavěly i chlévy menší a také kotce. Nejtypičtější z nich pocházejí z přelomu 19. a 20. století, kdy měly vstupy zděných kotců segmentové záklenky a stříška nesymetrický sedlový profil s bedněnou plochou nad vstupy, přičemž uvnitř střechy byl úložný prostor nebo kurník.

Hledat jiné téma >