Dům pozdního středověku

Polodymná jizba a pec s dymníkem

Dům s polodymnou jizbou představuje přechodnou vývojovou fázi mezi dymným provozem přímo vytápěné vysoké dymné jizby a nepřímo vytápěně světnice bez kouřových splodin odváděných již z vedlejšího prostoru.

Obsah: Polodymná jizba s pec a dymníkem • Funkce a tvar dymníku umístěného v jizbě • Konec dymného provozu a změna názvosloví •

Polodymná jizba

Princip polodymné jizby spočívá v tom, že nad pec, která má stále ještě dymnou pozici, ale bývá ústím otočena spíše k čelní stěně, je ze stropu zavěšen dřevohliněný dymník.

Dymník si můžeme v podstatě představit jako předchůdce dnešního komína, resp. pouze jeho nedlouhé střední části, s trychtýřovitě rozšířeným průduchem při dolním okraji. Tvarem může být přirovnán i k současné digestoři, odvádějící páru nad hrnci umístěnými na sporáku.

Funkce a tvar dymníku

Úkolem dymníku, odlišujícího se od mladšícho komína tvarem i umístěním v rámci dispozice, je zachycovat produkovaný dým ještě před rozptýlením po obyváném prostoru. Následně dým odvádět mimo prostor polodymné jizdby - nad strop, kde dymník končí, překryt shora. Dým tedy zaplňuje prostor krovu a hledá si cestu prodyšnou krytinou, pokud tu pro něj neexistuje (třeba pod vrcholem valbové střechy) větrací prostor.

Konec dymného provozu

Dosavadní poznatky nasvědčují, že dymný charakter otopného provozu se na českém venkově udržel až do třicetileté války (1618 - 1648), tedy až do raně novověkého období.

V této době také mizí z písemných pramenů v Čechách pro hlavní obytnou místnosti název jizba, který ve vesnickém prostředí uspupuje směrem k východu. Zde zůstává na pomezí Moravy a Slovenska živý vlastně až do současnosti, přestože se často již jedná o obytný prostor chápaný v kontextu dalšího vývoje jako světnice.

S vyjímkou prvního odstavce a šedého textu převzato se souhlasem autora z publikace
Lidové stavby. Architektura českého venkova © Jiří Škabrada

Hledat jiné téma >