• Dvoutraktové řešení štítového průčelí •

Vnější vzhled venkovského objektu vždy pravdivě vypovídal o jeho vnitřním uspořádání. Odraz dvoutraktového uspořádání v roubené i zděné konstrukci (lit. 011: kresba J. Škabrada, str. 233).

Výhled z obytné místnosti do hosp. dvora

Stejně důležitý (možná ještě důležitější) byl kontakt hlavní obytné místnosti s plochou dvora. Za normálních okolností měla proto obytná místnost okna ve dvou sousedních stěnách - v čelní stěně domu do návsi a v boční stěně do dvora. Sem, do míst pro život a provoz usedlosti nejdůležitějších, se obytná místnost vždy obracela a zvenčí sem pokud možno nemělo být vůbec vidět. Tomu bránila především čelní ohradní zeď s vjezdem a vstupem do dvora, leckdy tvarovaným do podoby reprezentativní brány (lit. 011: J. Škabrada, str. 222).

U zdánlivě okapově orientových staveb střední a jižní Moravy je situace poněkud odlišná, neboť případná boční okna obytné místnosti nutně směřují do krytého vjezdu. U skutečně okapově orientovaných staveb v souvislé řadové zástavbě okna v čelních stěnách samozřejmě chybí, zatímco v podélných stěnách směřují přirozeně z jedné strany do veřejného prostoru a z druhé do prostoru dvora (MaČe). - samostatnou stránkou, rozmístění oken, obdoba vstupu, rozmístění oken

emjdoucího pozorovatele má pak tento základní kvádr o jednom či dvou podlažích příznivější proporce, protože se mění s úhlem pozorování mnohem výrazněji než je tomu u krychle. Spolu s vhodně nasazenou střechou tak vytváří naši venkovskou architekturu velkých střešních ploch (ať již to byly došky, šindele nebo současná keramická krytina) a štítů nejrozmanitějšího charakteru, od geometricky jednoduchých štítů bedněných až po zděné s barokním tvaroslovím (MaČe).

• Nesymetrické štítové průčelí starší zástavby •

Trojdílné členění půdorysu obytné části měly naše tradiční venkovské domy v podstatě vždy, ale zdaleka ne pokaždé se u nich současně uplatňovalo jen jednoduché jednotraktové řešení ve směru příčném. Mnohdy se k základnímu půdorysu přidával druhý trakt a to vždy při zadní podélné straně domu, protože pravidla o funkcích a uspořádání vstupní strany byla neporušitelná, zejména pokud hovoříme o vstupu do síně a výhledu z boční strany obytné místnosti na dvůr (lit.011: J. Škabrada, str. 232-233).

V přední širší části byla obytná místnost (ve středověku jizba, později světnice) a menší místnost ve druhém traktu byla také obytná a doplňovala její funkci. Říkalo se jí vedlejší světnice nebo světnička a sloužila přímo rodině hospodáře nebo častěji starší generaci této rodiny - výměnkářům. Dvoutraktové řešení se projevovalo typickým způsobem na čelním průčelí obytné části domu, protože v delší části vývoje našeho vesnického domu, tzn. v období od 14. až do 19. století, se vnitřní odlišnost prostorů pravdivě projevovala i navenek. Blok světnice a zejména středověké jizby býval úměrně svým půdorysným rozměrům vyšší a budoval se zvláště v dřevěném provedení jako samonosná krabice i v případě jednorázové výstavby celého domu, zatímco menší a často i nižší světnička se k hlavní obytné místnosti často přistavovala dodatečně. Světničky se také mohly projevovat odlišným stavebním materiálem. Hlavní světnice byla ve starší minulosti většinou dřevěná, na našem území roubená. I při postupném přezdívání domu se dřevo světnice zpravidla respektovalo nejdéle, protože mělo tepelné výhody a jeho předpoklady k delší životnosti byly ve vytápěné a větrané místnosti nejlepší (lit.011: J. Škabrada, str. 233).

Proto se na našem území velmi často objevuje nesymetrický obraz průčelí domu, v němž mají čela světnice a světničky odlišné velikost i proporce, materiál a počet okenních os včetně jejich uspořádání. U starších domů je tato nesymetrie ještě doplněna o uvedené nesymetrické nasazení střechy a komína. Výsledkem této několikanásobné nesymetrie je však zpravidla klidný a vyvážený celek, daný zřejmě tím, že různé asymetricky umístěné prvky se ve svém celkovém působení vzájemně vyrovnávají a obraz průčelí s pomocí kdysi všem srozumitelných znaků zřetelně a pravdivě informuje o vnitřním uspořádání domu a skladbě prostor, jež se skrývají za průčelím (lit.011: J. Škabrada, str. 233).

• Symetrické štítové průčelí mladší zástavby •

K ústupu od uplatnění "dvoutraktového pravidla" na štítovém průčelí domů postupně přispívaly vlivy slohové architektury barokní, uplatňované většinou až v 19. století na zděných stavbách, které pronikaly stále více na venkov. Jeden z nejsilnějších principů baroka - symetrie - neměl pro tradiční vyvážené, ale nesymetrické průčelí pochopení, a tak se tento významný signální prvek naší staré architektury v mladších zděných stavbách postupně vytrácel (lit.011, J. Škabrada, str. 233).

Z hlediska našeho venkova jsou obě řešení (nejen vyvážené nesymetrické, ale také pozdější symetrické) vhodnými řešením štítového průčelí (lit. 035: autor serveru).

SEZNAM ODBORNÉ I NAUČNÉ LITERATURY A REJSTŘÍK AUTORŮ