• SEDLOVÁ STŘECHA DOMU NA VESNICI •

Při návrhu novostaveb rodinných domů určených do prostředí našich vesnických sídel je rozhodující volba tvaru střechy a sklonu střešních rovin. Ve snaze začlenit novostavbu rodinného domu do historické zástavby vesnice vycházíme z tvarových charakteristiky tradičních staveb, vyznačujích se strmým střechami sedlového, polovalbového nebo valbového tvaru. Optimální sklon střešních rovin přitom dosahuje 45 stupňů, přičemž v závislosti na regionu nesmí být v žádném připadě menší než 35 stupňů.

Obsah: Vhodný sklon střechy domu • Nevhodný sklon střechy domu •

Sedlová střecha - strmý sklon (kresba J. Škabrada)

Vhodný sklon střechy domu

Vesnické památkové rezervace jižních Čech nejpočetněji zastupují malebná vesnická sídla z oblasti soběslavsko-veselských a hlubockých (zbudovských) Blat, charakterizovaná jihočeskou zděnou architekturou vymezující zpravidla větší navesní prostor středověkého původu pravoúhlého nebo oválného tvaru.

Nevhodný sklon střechy domu

Nevhodné střechy představují všechy netypické tvary střech a střechy s velmi nízkým sklonem střešnií rovin, zpravidla již od 35 stupňů méně. Za nevhodné považujeme rovněž nesymetrická řešení . V prostředí

nevhodným půdorysným tvarem novostavby rodinného domu na vesnici je čtverec nebo čtverci podobný útvar s přibližně stejným poměrem obou stran. Čtvercový půdorys domu nemá v prostředí našeho venkovského stavitelství svého historického předchůdce a u obytných staveb představuje formu importovanou z kulturně odlišného prostředí. S tvarem půdorysu souvisí rovněž tvar střechy, stojící v přímém protikladu k nejběžnější střeše sedlového či polovalbového tvaru nebo valbové střeše s dlouhým hřebenem. Se čtvercovým půdorysem se můžeme v našem venkovském prostředí setkat zcela vyjímečně a vždy výhradně u neobytných staveb. Vyjímkou potvrzující pravidlo jsou pouze některé hospodářské stavby (např. patrové sýpky) a stavby věžového charakteru (zvonicové věže). Veškeré ostatní hospodářské stavby jsou rovněž protáhlého obdélníkového půdorysu.

Všeobecně převládající tvar střechy na našem venkově představuje sedlová střecha se sklonem kolem 45 stupňů. Ve starších dobách, kdy se na střechách vyskytovaly nasákavé a spalné přírodní materiály, tedy slaměné došky a dřevěné štípané šindele, to činilo spíše o několik stupňů více. S menší sklonem se na našem venkově během celého jeho vývoje zpravidla nesetkáme a jedinou výjimkou je nevelké šumavské území kolem městečka Volar na Prachaticku, kde se zabydlely nižší sedlové střechy tzv. alpského typu. Ty byly importované ze sousedního Bavorska a vyhovují zdejším extrémním horským podmínkám u kterých se počítá, že na nich sníh zůstává ležet. Tuto výjimku zmiňujeme zejména proto, že se z alpského tvaru střechy stává díky nepochopení souvislostí velký problém. Přitom sedlová střecha našeho sklonu může vytvářet i rezervu pro rozšíření obytné části do podkroví, pokud se s objemem půdy nepočítá hned od začátku, nemluvě o rekonstrukcí, kde se přímo nabízí (lit. 011: J. Škabrada, str. 223-224).

Na tomto místě je tedy nezbytné zdůraznit, že se v případě menších sklonů střech v žádném případě nejedná o vhodnější tvar ani o další vývojový stupeň v konstrukcích či estetice, ale pouze o nevhodné okopírování z úplně odlišných klimatických a terénních podmínek (lit. 035: autor serveru).

Dále byly na našem venkově používány tzv. valbičky nebo polovalby - částečné zkosení sedlové střechy na štítové straně. Představuje typický prvek např. dřevěných šumavských staveb, jeho cílem byl zřejmě měkčí, více "aerodynamický" tvar domu v drsnějších klimatických podmínkách. Na budovách mladších, zpravidla sociálně výlučných, nezemědělských jako jsou školy nebo fary se mnohdy používala i valba nebo pro venkov další méně obvyklá střecha mansardová (lit. 011: J. Škabrada, str.225).

PŘÍSPĚVKY K TÉMATU:

 :: Vývoj sedlové střechy venkovského domu >>>

SEZNAM ODBORNÉ I NAUČNÉ LITERATURY A REJSTŘÍK AUTORŮ