• ŠTÍTOVÉ PRŮČELÍ PŘÍZEMNÍHO DOMU •

Kresby zachycují štítová průčelí přízemního domu s půdními nadezdívkami a porovnávají dvě nejčastější řešení, s jakými se můžeme ve venkovském prostředí setkávat. Na levé kresbě je zachycen přízemní dům s plnou půdní nadezdívkou, která působí dojmem mohutného převýšeného nadpražního věnce a představuje u novostaveb na vesnici nevhodné řešení. Oproti tomu napravo zobrazené štítové průčelí přízemního domu s půdní nadezdívkou prolomenou ležatými otvory původem větrací funkce můžeme považovat za podmíněně možné řešení, vnější výrazem svého průčelí odpovídající mladší zástavbě nebo mladším přestavbám ze závěru 19. až počátku 20. století vyjma nesymetricky nasazené konstrukce střechy ustupující právě v tomto období vaznicovým krovům bez charakteristických vazných trámů.

• Přízemní domy - uspořádání okenních otvorů •

PŘÍZEMNÍ DOMY S PŮDNÍMI NADEZDÍVKAMI - při pohledu na dějiny lidové architektury je možné se setkat s převýšenou přízemní hmotou domu, a to téměř na samém počátku historického vývoje (dům s vysokou dymnou jizbou a patrovým blokem komor) a v závěrečném období tradiční zástavby (dům s půdními nadezdívkami a vaznicovými krovy). Navzdory několika staletím oddělujícím uvedená řešení můžeme v obou případech konstatovat, že dům s vysokou jizbou i konstrukčně naprosto odlišný dům s půdními nadezdívkami pravdivě vypovídají o svém vnitřním uspořádání, zejména pak o způsobu vytápění obytné místnosti a pozdějším hospodářském využití podkroví. V obou případech je pro převýšenou hmotu charakteristické dvouřadé uspořádání okenních a větracích otvorů, čímž se výrazně odlišují od netradiční přízemní zástavby s vysokými půdními nadezdívkami bez otvorů.

Netradiční řešení zachycuje právě štítové průčelí domu zobrazeného vlevo a zastupujícího novostavby 2. poloviny 20. století. Vedle jednořadého uspořádání okenních otvorů pod vysokou a plnou půdní nadezdívkou je pro tyto stavby často příznačná nemožnost snadného určení stropní konstrukce. Lze se dokonce domnívat, ze strop může být proveden až na úrovni základny štítu úmyslně nesymetricky nasazené stropní konstrukce. U historických staveb jež prošly četnými přestavbami by toto řešení dokonce mohlo poukazovat (při odhlédnutí nebo nečitelnosti dalších znaků určujících stáří venkovských staveb) na existenci vysoké a starobylé dymné jizby, u které pozdější povrchové úpravy pouze skryly horní řadu větracích otvorů menšího rozměru sloužících původně odvodu kouře. U novostaveb i naprosté většině přestaveb starších objektů se však jedná o novodobé půdní nadezdívky zvětšující využitelnou plochu podkroví a uvedené řešení je pouze historicky matoucí. Oproti vysoké dymné jizbě se stropní konstrukce (čárkovaná dvojice čar) nachází samozřejmě podstatně níže, přímo nad nadpražím okenních otvorů běžné velikosti.

Oproti tomu můžeme za podmínečně vhodné řešení považovat průčelí novostavby zobrazené vpravo. Návrh novostavby určené pro vesnické prostředí svým charakteristickým rozmístěním otvorů po ploše štítového průčelí evokuje vzhled staveb pocházejících ze závěru 19. století, případě přestaveb nebo stavebních úprav ze stejného období (např. mladší střešní konstrukce nad starším domem). Členění průčelí okenními otvory je odvozeno právě z obytných staveb se sýpkovými polopatry, přičemž využití podkroví pro skladovací funkci bylo tehdy umožněno nástupem nespalné keramické krytiny a vaznicovými krovy uvolňujícími podlahovou plochu půdního prostoru bez nutnosti sloupků, vazných trámů a dalších prvků vyžadovaných staršími krovy. Kresba však zachycuje tradiční nesymetricky nasazenou konstrukci střechy s typickým přesahem vazných trámů nad zápražím, protože toto řešení považujeme za vhodnější než jaké představují zmíněné vaznicové krovy. Charakteristické ležaté otvory, někdy však umístěné pouze na podélných stranách domu, opticky i fyzicky odlehčují tektonicky a proporčně nepříjemné půdní nadezdívky. Ležaté otvory rovněž zcela zřetelně určují polohu stropní konstrukce, protože se nacházející právě mezi dolní a horní řadou otvorů. U starší staveb byla poloha stropní konstrukce často ještě zdůrazněna patrovou římsou.

Při opravách historických staveb se sýpkovými polopatry vždy respektujeme architektonické a konstrukční utváření stavby včetně hodnotných mladších přestaveb. Původní ležaté větrací otvory jsou na opraveném průčelí vždy přiznány ve formě přisvětlovacích nebo alespoň slepých otvorů a zcela zřetelně se uplatňují i na jeho plastickém členění.

S ohledem na pominutí důvodů pro vysokou dymnou jizbu (otevřený oheň pro vytápění a přípravu pokrmů) i sýpkové polopatro (skladování zrna, mouky, chmele atd.) můžeme pro novostavby na vesnici za architektonicky nejzdařilejší návrh domu považovat přízemní (v některých regionech i patrovou) stavbu bez půdních nadezdívek a s běžnou výškou stropní konstrukce. V opodstatněných případech však můžeme u novostaveb připustit rovněž řešení s půdními nadezdívkami prolomenými ležatými přisvětlovacími otvory situovanými při podlaze podkroví a to zejména v lokalitách s převažujícím výskytem mladší zástavby obdobného řešení (např. některá vesnická sídla v západních Čechách).

Autor textu a kreseb ke štítovému průčelí přízemního domu © Martin Čerňanský

Interní odkazy (v novém okně):

Archív článků za 1. pololetí roku 2004
Fotografie štítového průčelí domů ve FOTOALBU
Štítové průčelí domu ve wiki-encyklopedii WIKI-VESNICE
Diskuse ke štítovému průčelí domu na záložce wiki-encyklopedie