STAVEBNÍ FORMY A URBANIZACE VESNICE

Stavby různých forem a stupně uspořádání

Na níže zobrazených kresbách je po vzoru matematických množin proveden rozbor zástavby vesnického sídla s ohledem na geometrické formy staveb a jejich vzájemné prostorové vztahy. Rozbor je pro proveden na příkladu vesnice situované v rovinném terénu, s obytnou zástavbou soustředěnou kolem veřejného prostoru návsi.

Stavby a urbanizace: Nesourodé a neuspořádané stavby bez harmonizace • Nesourodé a neuspořádané stavby po harmonizaci • Sourodé tradiční stavby bez urbanizace • Sourodé tradiční stavby po urbanizaci • Sourodé tradiční stavby organicky urbanizované • Sourodé tradiční stavby geometricky urbanizované •

Levý obrázek každé dvojice kreseb představuje půdorys vesnického sídla, pravý odpovídající axonometrické zobrazení obytných staveb. Vyjma první kresby s různou velikostí objektů se obytné stavby na všech ostatních kresbách vyznačují podobným obestavěným prostorem. Přesto je celkové působení sídelních útvarů vlivem různých architektonických forem staveb a prostorových vazeb mezi nimi naprosto odlišné. Zobrazené sídelní útvary se vyznačují různým stupěn urbanizace od pouhého neurbanizovaného seskupení objektů po vesnici s domy obklopujícími jasně vymezený návesní prostor geometrického tvaru. Oproti značeně zjednodušenému modelovému příkladu byla situace samozřejmě podstatně složitější, určovaná konfigurací okolního terénu i orientací obytných staveb vůči světovým stranám (zejména osluněnému jihu). Důležité bylo rovněž sociální postavení stavebníka, které rozhodovalo o velikosti stavební parcely i jejím umístění ve vztahu k obdělávaným polnostem i veřejnému prostoru. V neposlední řadě se vedle obytných staveb na obraze vesnice podílí i početně převažující hospodářské stavby, které byly pro zjednodušení z modelového příkladu vynechány. Zcela vynechány byly rovněž další typologické formy staveb, včetně staveb majících určující kompoziční význam (církevní nebo panské stavby).

Nesourodé a neuspořádané stavby bez harmonizace

Neurbanizované seskupení stavebních objektů, představovaných skupinu nesourodých a neuspořádaných staveb. Stavby vyznačující se zcela odlišnými objemy, tvary a proporcemi nejsou charakterizovány žádnými prostorovými vazbami mezi sebou ani vůči ústředním prostoru veřejného charakteru.

Nesourodé a neuspořádané stavby po harmonizaci

Skupina staveb nesourodých a neuspořádaných, avšak s jistým stupněm hmotové harmonizace. Ta spočívá v podobné velikosti (obestavěném prostoru) jednotlivých objetků s vyrovnanějšími proporcemi (žadný rozměr výrazně nepřevládá). Mezi stavbami ještě neexistují žádné prostorotvorné vazby a jejich odlišný vzhled pouze dokládá absenci jednotícího architektonického konceptu. Tato charakteristika je příznačná zejména pro nově budované obytné celky nebo pro dostavby v historických jádrech nemajících jasně stanovené regulační podmínky.

Sourodé tradiční stavby bez urbanizace

Stavby stále ještě půdorysně neuspořádané, avšak již se vyznačující opakováním tradičních skladebných prvků (protáhlý obdélníkový půdorys se sedlovou střechou). Pro naší venkovskou zástavbu je nicméně tento model prostorového uspořádání ještě nedostačující. Postrádá totiž vyšší stupeň urbanistické a sociální organizace, která je charakteristická právě pro naše historická sídla.

Sourodé tradiční stavby po urbanizaci

Na množině tradičních staveb je již znát vyspělý stupeň uspořádání a urbanizace. Základem však není geometricky přesné půdorysné schéma, ale spíše hierarchické uspořádání odrážející např. dodatečné dělení a zahušťování zástavby na základě dědického práva (princip mateřských usedlostí).

Sourodé tradiční stavby organicky urbanizované

Množina tradičních staveb s organickým uspořádáním kolem nepravidelného prostoru (v tomto případě oválné návsi, jindy ve tvaru nepravidelného mnohoúhelníku atd.). Rostlý urbanistický celek je charakterizován stavbami soustředěnými kolem ústředního veřejného prostoru, vůči němuž však nezaujímají přesně geometricky definované postavení.

Sourodé tradiční stavby geometricky urbanizované

Množina staveb tradičních forem s geometrickým uspořádáním kolem pravidelného prostoru. Všechny stavby zaujímají vůči pravoúhlému návesnímu prostoru důsledně ortogonální (pravoúhlé) umístění. Rozlišit můžeme kolmo orientované štítové stavby nebo stavby orientované okapově, tj. s hřebene ve směru rovnoběžným s návesní frontou. Obdobně by bylo možné charakterizovat i důsledné radiální (středové) uspořádání staveb kolem návsi ve tvaru kruhu nebo pravidelného mnohoúhelníku.

Autor textu a kreseb Vesnice - stavby a prinicipy urbanizace © Martin Čerňanský