• STAVEBNÍ ČÁRA NÁVESNÍ A ULICOVÁ •

Kresby podle fotografií zachycují soustředěné formy sídelních útvarů, zastoupené obytnými a hospodářskými stavbami semknutě obklopujícími ústřední prostor veřejného charakteru (náves nebo ulici). Návesní a ulicové vesnice se vyskytují především v nížinných regionech našeho území charakterizovaného rovinným nebo jen mírně zvlněným terénem. Oproti tomu je pro horské oblasti s nepoměrně větší členitostí terénu charakteristická rozptýlená zástavba nevytvářející jasně vymezené veřejné prostory.

Varianty řešení: Stavební čára u štítově orientované zástavby • Stavební čára u okapově (hřebenově) orientované zástavby

• Štítová orientace staveb na české vesnici •

Stavební čára u štítové zástavby

Pro české vesnice je charakteristická naprosto převažující štítová orientace staveb situovaných při návesním prostoru. Obytné (dům nebo výměnek) i hospodářské stavby (sýpka) jsou situovány zpravidla kolmo k veřejnému návesnímu prostoru. Na horním obrázku je symbolicky naznačena prostorová křivka vzniklá spojnicí štítových vrcholů a poukazující na důležitost respektování návesní čáry pro celkový obraz vesnice. Tato křivka společně s dalšími prostorovými křivkami spojujícími nadpraží a parapety okenních otvorů, římsy a dalších stavební články situované zhruba ve stejné výšce nám v podstatě opisuje stavební čáru návsi. Čím jsou křivky uzavřenější, tím je zástavba soustředěnější. Prostorová křivka určující obvod návsi nemusí být vždy hladká (kruhová, oválná), ale může nabývat i tvaru mnohoúhelníkou (trojúhelníková nebo obdélníková náves). Dodržování stavební čáry návesního prostoru je důležité rovněž u novostaveb situovaných do uvolněných stavebních proluk. Dalším požadavkem na novostavby situované do stavební proluky v rámci návesní nebo uliční fronty tvořené historickou zástavbou je rovněž sjednocení vnějšího výrazu stavby s okolní architekturou. Neznamená to však kopii nebo napodobení historické stavby, ale pouze respektování výšky zástavby, sklonu střešních roviny atd. Jen tehdy je totiž zaručeno zachování rytmického charakteru zástavby, příznačného pro vesnice návesního charakteru. Je přitom zřejmě,že novostavbou radikálně odlišné geometrické formy jen stěží dosáhneme rytmického a harmonického působení celku.

Stavební čára u okapové (hřebenové) zástavby

Pro vesnice střední a jižní Moravy je charakteristická převažující okapová (hřebenová) orientace staveb. Tato orientace však může být v mnoha případech jen dojmová, vzniklá překrytím původně volného vjezdu sýpkovými polopatry a střechou. Často se za souvislou zástavbou skrývá hákové uspořádání s usedlostmi ve tvaru písmene "L" (skladba LLL), kde trodílné jádro domu je nadále orientované kolmo k veřejnému prostoru. Oproti českým vesnicím s návesním prostorem víceméně centrálního charakteru jsou moravské návsi výrazně protáhlé, s návesními prostory čočkovitého tvaru. S ohledem na souvislé (kontakní) řazení jednotlivých staveb je respektování uliční čáry i výškové hladiny zástavby nesmírně důležité. Oproti českým vesnicícm s volnými prostory mezi stavbami (někdy však spojenými ohradní zdí) jsou moravské vesnice ještě více náchylnější na půdorysné i výškové nesrovnalosti. Na bezproblémové zapojení novostaveb do souvislé návesní nebo uliční fronty jsou tak kladeny ještě větší požadavky. Pro novostavbu to znamená především respektování obvyklé výšky stěny (resp. korunní římsy) a obvyklé výšky hřebene (resp. sklonu střešních rovin nad podobně širokým půdorysem).

Autor textu a kreseb k návesní a ulicové stavební čáře © Martin Čerňanský

Interní odkazy (v novém okně):

Archív článků za 2. pololetí roku 2004
Fotografie návesních vesnic ve FOTOALBU
Stavební čára ve wiki-encyklopedii WIKI-VESNICE
Diskuse ke stavební čáře na záložce wiki-encyklopedie