Bydlení a jeho sociální formy
Domy sedláků, chudiny a bohatých
U jednotlivých forem vesnického bydlení musíme kromě sociálního postavení majitele vždy zohlednit zcela běžné i víceúčelového využití obytné stavby. Kromě obvyklé hospodářské části náležející v podstatě ke každému domu přízemního nebo patrového uspořádání se jedná zejména o sloučení obytné funkce s úředním výkonem nebo domácí řemeslnou výrobou.
Popis obrázku
Obec Název, okres Název
Foto © MaČe • fotogalerie
Obsah:
Početně převažující vesnickou stavbu sloužící potřebám bydlení nazýváme dům. Bydlením přitom rozumíme souhrn funkcí nezbytných pro život člověka. Jsou jimi např. odpočinek, příprava a konzumace jídel, pracovní činnost, osobní hygiena atd.
Na rozdíl od současnosti nebyly jednotlivým činnostem vyhrazeny samostatné prostory, ale jednalo se zpravidla o prostory sloužící několika funkcích dohromady, tj. prostory víceúčelového charakteru. Není tomu tak dávno, co se veškerý život rodiny soustřeďoval pouze v jedné obytné místnosti – jizbě nebo světnici.
Byl to ostatně také jediný vytápěný a nábytkem zařízený prostor v přízemním domě trojdílné dispozice, reprezentující tzv. tradiční dům. Střední část byla vyhrazena vstupní síni a zadní část byla hospodářského charakteru (komora, chlév nebo sýpka). Podle této části také rozlišujeme dům komorový, chlévní, smíšený (komoro-chlévní) nebo špýcharový. Jejich rozmístění na území naší republiky se plně odráží i v regionálních domových typech.
Vývoj tradičního přízemního domu směřuje k systému dvou topenišť umožňujících obývat oba krajní díly domu a zejména k patrovému uspořádání – patrový dům. Tomuto však ještě vývojově předcházely různé polopatrové varianty – např. dům s roubeným věncem na Chebsku, dům se sýpkovým polopatrem na Hané a Horňácku (tzv. dům s výškou), dům s půdními nadezdívkami na Plzeňsku atd.
Patrové uspořádání se nejdříve prosadilo v hospodářsky vyspělejších regionech nebo regionech přicházejících do styku se saskými oblastmi. Vývoj patrového domu byl značně nerovnoměrný a patrová varianta mohla ve vztahu k okolním regionům předstihnout i řešení polopatrová.
Sociální diferenciace obyvatelstva se plně odráží i v rozdílných způsobech bydlení. Vedle tradiční zemědělské usedlosti sedláků můžeme rozlišit podstatně skromnější nebo naopak honosnější formy bydlení.
Mezi skromnější formy řadíme především obydlí domkářů (chalupníků) odlišující se menšími rozměry domů a hospodářských budov, které mohly zcela chybět. Část bezzemků žila ve „světničkách“ ve dvorech statků nebo v nouzových obydlích upravených z hospodářských staveb. Mezi nouzová obydlí patři rovněž skalní obydlí, hloubená do svahů nebo skal. Obecní chudí (žebráci) bydleli v obecních pastouškách. Cikánské rodiny žily často na okrajích vesnice.
Za skromnější formu bydlení můžeme považovat i výměnek pro dosluhujícího hospodáře, který byl u větších usedlostí budován jako samostatný objekt.
Za honosnější formy bydlení považujeme stavby sloužící nejen obytné funkci, ale rovněž výkonu úředního povolání nebo jinému provozu. Jsou to např. rychty (sídlo vrchnostenského úředníka – rychtáře), fojtství (obydlí představitele obce a zástupce vrchnosti na Valašsku – fojta) a farní úřady (fary jsou obydlí správce farnosti – kněze atd.).
Bydlení svobodných povolání (mlynáři) zastupují objekty vodních mlýnů.
Mezi výstavní stavby, lišící se od běžných obytných stavení, náleží rovněž hospody, které mnohdy sloužily i k přechodnému ubytování.
Pro severočeské regiony jsou charakteristické honosné sklářské a faktorské domy, jejichž vznik se váže na domácí řemesla a počátek rozptýlených manufaktur se sklářskou, plátenickou a soukenickou výrobou.
Regionálně podmíněnými stavbami s obytnou funkcí jsou objekty rybáren, pro které je charakteristické izolované situování stranou vesnického sídla. Rybárny byly rozšířeny zejména na dolním toku Ohře, přičemž jejich konstrukční i půdorysné řešení bývá shodné s běžnými domy v obci.
K bydlení se ostatně daly využít rovněž patra vinohradnických staveb, vyskytujících se v jihomoravských oblastech s pěstováním vinné révy.
K přechodnému bydlení pastýřů sloužily i salašnické stavby, jednoduché sezónní stavby situované ve vzdáleném horském terénu karpatských oblastí a sloužící ke zpracování mléčných produktů.
Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Sociální formy bydlení © Martin Čerňanský
|
Přejít na Ostatní typy staveb
Přízemní domy
Polopatrové domy
Patrové domy - dřevěné
Patrové domy - zděné
Výměnky
Chalupy a domky
Dělnické bydlení (kolonie)
Sezónní obydlí (salaš atd.)
Obecní pastoušky
Fary - farní úřady
Roubené a zděné fary
Rychty a rychtář
Fojtství a fojt
Myslivny a hájovny
Sklářské domy a skláři
Faktorské domy a faktoři
Vinohradnické domy
Mlýny a mlynáři
Rybárny a rybáři
Koliby
a pastýři
|
DOMŮ | TYPY VESNIC A KATASTRU - BYDLENÍ, DŮM A CHALUPY | STAVEBNÍ MATERIÁL A JEHO POUŽÍTÍ | KONSTRUKCE HISTORICKÝCH STAVEB | SEZNAM STAVEB NA VESNICI | HISTORIE OSÍDLENÍ A DĚJINY ARCHITEKTURY | FOTO |
LEGENDA MAPY >>> PR - památkové rezervace PZ - památkové zóny MVP - muzeum v přírodě RLA - region lidové architektury NKP - národní kulturní památky KP - přístupné památky Zobraz větší mapu v novém okně |
|
Redakce, webdesign a webmaster portálu: info@lidova-architektura.cz Poslední změna: 27.06.2013 |
OSÍDLENÍ, DŮM A BYDLENÍ | MATERIÁL, PRÁCE A ŘEMESLA |
HISTORICKÉ STAVBY A KONSTRUKCE |
PŘEHLED STAVEB NA VENKOVĚ |
2000 - 2013 © Martin Čerňanský | Památky a lidová architektura ČR: Dům a zahrada, chalupy, bydlení - fotky | | www.lidova-architektura.cz |