Historie včelařství v ČR

Včelníci, včelaření a včelí úly

Včelařství je činnost zabývající se chovem včel za účelem získávání včelích produktů, mezi které náleží především med a včelí vosk. Před výrobou cukru byl med užíván jako sladidlo a rovněž k výrobě medoviny. Vosk se užíval na výrobu voskových svící nahrazujících louče a lojové svíce.

Obsah: Pozdně středověké a novověké včelaření a kláty • Pokročilé včelaření vrcholného novověku a prkenné úly • Moderní včelařství, rozběrné a nástavkové úly • Dřevěné, slaměné a hliněné včelí úly •

Historické včelaření a kláty

Odlišný způsob oproti staršímu brtnictví spočívajícím v přemístění kmene s včelím rojem představuje odchyt pouze včelího roje. Následně je včelí roj přemístěn a usazen do předem připraveného špalku upraveného k tomuto účelu. V blízkosti obydlí takto od vrcholného středověku vznikají první špalkové včelí úly zv. kláty a zároveň jsou zakládány včelařské cechy. K rozšíření včelařství mezi běžné rolnické vrstvy obyvatel dochází však až později.

V průběhu raně novověkého období počet člověkem vydlabaných včelích úlů převyšuje výskyt brtí. Namísto dřívějšího výrazu brtník je člověk uvědoměle již pečující o včelstvo v úlech nazýván včelník (dnes včelař).

Pokročilé včelaření a úly

Výraznou inovací v oblasti včelaření bylo zavádění úlů vyrobených z prken. Oproti klátovým úlům umožňovaly prkenné úly snadnější náhled do prostoru s plásty a podrobnější zkoumání života včel. Tereziánským včelařským patentem z roku 1775 dochází k osvobození včelařů od povinných dávek. Uvolněno je i obchodování se včelími produkty. K rozšíření včelařství však dochází až po omezení moci včelařských cechů.

Moderní včelařství a úly

V období 19. století dochází k dalšímu zdokonalení chovu včel v souvislosti s rozšířením na konci 18. století vynalezeného rozběrného úlu provedeného na způsob "truhlíků". Zdokonalováno je ovšem i získávání medu, ke kterému slouží tzv. medomet pracující na principu odstředivé síly bez nutnosti ničení včelích plástů. K vynálezu medometu došlo ve 2. polovině 19. století. Ve 20. století určuje vývoj včelaření použití nástavkových úlů.

S včelařstvím často souvisí i řada podobně znějících místních jmen sídel v ČR, jako např. Včelákov, Včelary, Včelín, Včelíny, Včelná, Včelnice, Včelnička atd.

Dřevěné, slaměné a hliněné včelí úly

V České republice se včelaří především v dřevěných úlech, avšak je známo i jiné materiálové provedení. Příkladem mohou být slaměné košnice používané na Slovensku i v jiných zemích Evropy, koše z proutí či rákosu nebo hliněné nádoby uplatňující se v Egyptě i dalších afrických zemí.

Více informací o tématu lze nalézt na stránkách www.vcelky.cz, www.vcelar.org včetně použité literatury nebo v hesle včelařství na stránkách Wikipedie. Z uvedených stránek byly čerpány rovněž údaje sloužící ke zpracování tohoto textu.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole
Historie včelaření v ČR © Martin Čerňanský

Hledat jiné téma >