Česká a pruská placková klenba

Plackové klenby s pasy a výsečemi

V období 19. století na venkově nejrozšířenější plackové klenby byly prováděny nad čtvercovými i obdélníkovými půdorysy, někdy doplněnými o klenební pasy. Tyto klenby jsou známé též jaké česká nebo pruská placka.

Obsah: Česká placka, tj. placková klenba • Pruská placka, tj. placková klenba • Pruské klenby s přízedními pasy • Klenby s mezilehlými pasy •

Česká placková klenba

Suverénní ovládnutí techniky plackové klenby venkovskými zedníky a její rozšíření i za hranice bylo zřejmě důvodem, pro který se této klenbě i na jih a západ od českých hranic říkalo česká klenba nebo placka - böhmische Gewölbe, böhmische Kappe.

Nejodvážnější užití této klenby se ostatně dá najít právě v jihozápadních Čechách, kde existují i dosti velké světnice, klenuté jedním polem někdy i velmi ploché placky (ztužované zřejmě opět rubovými žebry).

Pruská placková klenba

V průběhu 1. poloviny 19. století se postupně opouštěly čtvercové tvary plackových kleneb a stále více se uplatňovaly obdélné půdorysy, zejména ve chlévech, jednotraktově klenutých na celou šířku domu.

V těchto případech nebyl tvar klenby kulový, ale vznikal (jistě i kvůli opakovanému užití bednění) posunem křivky příčného řezu po vodících křivkách delších čelních oblouků, resp. pasů (tomuto tvaru plackové klenby se někdy říká klenba pruská).

Klenby s přízedními pasy

Při zvlášť dlouhých obdélných půdorysech se delší rozměr zkracoval tím, že se mezi hlavní pasy u stěn ještě vložily příčné, tzv. přízední pasy, mezi které se teprve klenula kápě vlastní klenby.

Klenby s mezilehlými pasy

Možné byly i ještě složitější případy, kdy se prostor (např. světnice) rozdělil systémem pasů v obou směrech a ve vzniklých polích se uplatnily různé tvary kápí, nejen plackových.

Se souhlasem autora převzato z publikace
Lidové stavby.  Architektura českého venkova © Jiří Škabrada

Hledat jiné téma >