Dům vrcholného středověku

Konstrukce a tepelná izolace domu

V období středověku byla konstrukce dymné jizby roubená z kmenových kuláčů, použitých rovněž povalový typ stropu. S výjimkou brzy odlesněných oblastí byl ostatně v této době roubený ještě celý dům.

Obsah: Exteriér jizby s hliněnou mazaninou • Interiér jizby s obílenými sparami • Konstrukce stropu se středovými trámem • Povaly s mazaninou nebo spárováním • Větrací otvory •

Exteriér jizby s mazaninou

Stěny jizby byly sroubeny z velkých kmenů zbavených větví a kůry, ale dosud výrazněji neotesávaných (nehraněných). Z důvodu kruhového profilu klád je pro ně užíván termín kuláče. U kuláčů se někdy mohly na vnější straně ztesávat více vyčnívající úseky. Na částečně vyrovnané exteriérové plochy srubu se následně alespoň v některých oblastech zřejmě běžně nanášela hliněná mazanina. Kromě zvýšení protipožární odolnosti dřevěné konstrukce zároveň zlepšovala i tepelně-izolační vlastnosti obvodových stěn.

Interiér jizby

V interiéru se stěnové kuláče jizby nechávaly viditelné s občas bílenými spárami, do nichž se napřed napěchoval mech a poté se potáhly hliněnou vymazávkou.

Konstrukce stropu

V dymné jizbě se zpočátku nacházel pouze jeden hraněný stropní trám, tj. trám obdélníkového profilu. Trám byl situován uprostřed rozpětí zastropovaného prostoru ve směru rovnoběžném s hřebenem střechy a tedy delší osou stavby. Únosnost a možný průhyb středového trámu měly rovněž vliv na ustálení běžné šířky domu, pohybující se při obvyklém zatížení v rozmezí 5 až 6 metrů.

Povaly s mazaninou nebo spárováním

Běžný záklop byl z kuláčů, jejichž profily zpravidla nebyly o mnoho menší než profily ve stěnách, se stejně vymazanými spárami. Hliněná omazávka stěn na vnějších stěnách přecházela nahoře i na strop, což dovršilo tepelnou kompaktnost bloku jizby a velmi účinně ji chránilo zejména proti požáru, přicházejícímu zvenčí.

Větrací otvory

Prostory jizeb mají z důvodu volně stoupajícího kouře výšku kolem 3-4 metrů, přičemž jejich horní část (spíše až polovina) prostoru je vyhrazena dýmu. Pro zabezpečení pobytu lidí ve spodní části je tato část chráněna systémem otvorů ve stěnách, nad okny a nade dveřmi, jimiž dým může odcházet mimo jizbu, jakmile spodní "hladina" zaplnění prostoru dosáhne této úrovně.

Tato úprava se projevuje zcela specifickým dvouřadým uspořádáním otvorů - ve spodní úrovni tu jsou obvyklá "světelná" okna a těsně nad nimi (tak aby zbývalo ještě dost místa pro dým) horní otvory pro odvod dýmu, tzv. větrací nebo dymná okna.

S vyjímkou prvního odstavce a šedého textu převzato se souhlasem autora z publikace
Lidové stavby. Architektura českého venkova © Jiří Škabrada

Hledat jiné téma >