Národopisná výstava českoslovanská

Český národopis, lidová kultura a stavby

Český a slovenský národopis se stal významnou složkou národního obrození a ve shodě s politickými a kulturními záměry tohoto hnutí se zaměřil především na lidovou slovesnost. Počátky národopisného oboru, spadající do závěru 18. století, lidové stavitelství ještě nezahrnují.

Obsah: Přípravy Národopisné výstavy českoslovanské • Národopisná výstava českoslovanská v Praze • Dědina na národopisné výstavě česloslovanské • Stavby výstavní dědiny z Čech • Hospoda Na posledním groši • Stavby dědiny z Moravy, Slezska a Slovenska • Stavby výstavní dědiny z Valašska •

Přípravy Národopisné výstavy

Pražský výbor Výstavy poslal už koncem roku 1891 muzeím, obcím a především regionálním vlastivědným pracovníkům výzvu ke spolupráci a k zakládání krajinských výborů. Výsledek této iniciativy byl nečekaný. Ve třech následujících letech vzniklo více než dvě stě krajinských a místních výborů pro přípravu Národopisné výstavy v Praze.

Tak byl vytvořen základ k systematické vlastivědné práci. V letech 1892 až 1894 se v českých zemích konalo 180 místních národopisných výstav, setkaly se s velikým ohlasem a významně podepřely pozice české národní kultury .

Národopisná výstava českoslovanská

Samotná Národopisná výstava českoslovanská se konala v letních měsících roku 1895 a navštívily ji více než dva milióny návštěvníků. Stala se manifestací hospodářské a kulturní vyspělosti národa a svým převážně demokratickým charakterem se stala také demonstrací politickou. Patří k největším akcím české kultury 19. století.

Dědina na Národopisné výstavě

Nejpřitažlivější a nejpozoruhodnější částí výstavy se stala "výstavní dědina". Emanuel Kolář, duše celé výstavy, vybral pro ni jedenáct typických staveb. Ve skutečnosti se jich tu však vystavělo nejméně dvakrát tolik .

Stavby výstavní dědiny z Čech

Druhé části návsi, shromažďující stavby z Čech, vévodil český mlýn s jedním složením, za ním stál statek z okolí Petrovic na Milevsku, chalupa od Jaroměře, velký statek z okolí Hlinska, chodské stavení od Domažlic a konečně pojizerský statek z okolí Turnova.

Hospoda Na posledním groši

Nejvěhlasnější stavbou celé "národopisné dědiny" se stala hospoda Na posledním groši, kde vyhrávala Pelárova kapela. K hostům této hospody patřili Mikoláš Aleš, Svatopluk Čech, Alois Jirásek, Václav Rais, Jaroslav Vrchlický, Ignát Hermann, V.V.Štech, Jaroslav Kvapil a další

Stavby dědiny z Moravy a Slezska

Kolem návsi s dřevěným kostelíkem se z jedné strany postavil dům od Břeclavi i s vinným sklepem, dále horácký statek od Velkého Meziříčí, hanácký statek od Litovle, slezský statek opavský a vedle něj těšínská chalupa z Orlové, dále vesnická kovárna. Směrem k umělému rybníku stála ještě kopaničářská chalupa ze Starého Hrozenkova.

Z moravské a slezské architektury se přešlo na Slovensko, zastoupené usedlostí z Oravy a "gazdovstvím" z Čičman.

Stavby výstavní dědiny z Valašska

Samostatnou část výstavní dědiny tvořila valašská osada. Její počátky hledejme na Vsetíně a především u Dušana Jurkoviče. Prostudoval a dokumentoval mnoho valašských staveb a z nich potom vybral kolekci, na svou dobu velmi originální. Nenajdeme v ní ani fojtství, ani selský statek, ani honosnou církevní stavbu, ale chalupu z horské osady, se zdůrazněním tradičních výrobních technik.

Na valašskou osadu zbylo na pražském výstavišti relativně nevýhodné místo - "nehostinný pahorek", psalo se doslova. Valašským stavbám však plně vyhovovalo. Nakonec mezi nízkým smrčím stála salašnická koliba a košár, opodál skutečný milíř na dřevěné uhlí, z jezírka vytékal potůček k dokonalé valašské pile "jednošce", ale ještě před ní vtékala z něj voda do napajedla, do koryta z vydlabaného kmene. Při potůčku u pily našel svoje místo i kotel na pálení slivovice.

Po druhé straně osady stála "křiváčkárna", tedy kovárna, přizpůsobená výrobě "křiváků", primitivních nožů (kudel). Střed osady představovala chalupa "půlgruntového gazdy" z Horního Vsacka, s velkým dvorem, s hospodářskými stavebními,

S výjimkou prvního odstavce převzato s publikace Naše muzea v přírodě © J Štika a J. Langer

Hledat jiné téma >