• VÝVOJ VENKOVSKÝCH FOREM •

Na schématických příčných řezech je ve zjednodušené podobě nakreslena vývojová linie obytných staveb našich vesnických sídel. O naprosté nevhodnosti poslední (bohužel pro naši dobu stále častější) varianty venkovského domu svědčí již samotné porovnání s předcházejícími variantami.

Pomineme-li skalní převisy nebo jednostranné opření větví o skalní masiv, dalo by se za první obydlí charakterizované konstrukčním systémem označit prosté opření větví o sebe navzájem, např. pomocí samorostlých vidlic. Nepředpokládáme-li zajištění tuhosti dostatečným zahloubením pod úroveň terénu, musí být stabilita ve směru kolmém zajištěna dalšími šikmými prvky, které mohou být částečně ukotveny i mezi volně loženými kameny. Půdorysné uspořádání však není doloženo, protože po nezahloubených konstrukcí nezůstávají v terénu žádné stopy (výjimkou může být ohniště) a samozřejmě ani samotný materiál přírodního původu, podléhající snadno hnilobě a ohni. Podstatné však je, že tato nejstarší konstrukce dala základ pozdějším krokevním soustavám a již od počátku vytvářela svým strmým sklonem obyvatelný prostor. Prostřední nákres představuje konstrukčně pokročilejší schéma, využívající rozvidlené sloupky - tzv. sochy (sochový krov). Na nich je položena hřebenová vaznice, přes kterou jsou opřeny horní části větví (krokví). Díky zahloubení sloupků a případně i úrovně podlahy jsou půdorysy těchto konstrukcí již archeologicky prokazatelné (zasypané kůlové jamky a terénní úpravy). Třetí nákres představuje dům s tzv. vysokou dymnou jizbou, jejíž horní část je vyhrazena stoupajícímu kouři od otevřeného ohniště umístěného v témže prostoru.

Schématický řez vlevo dole reprezentuje tradiční přízemní dům po změně vytápění a snížení konstrukční výšky z původní vysoké dymné jizby na obvyklou výšku světnice. Prostřední obrázek ukazuje patrové provedení domu s pavlačí. Obě varianty představují dřevěnou vrstvu zástavby rozpoznatelnou nesymetricky nasazenou střechou chránící při vstupní straně zápraží, případně pavlač v patře. Zděná vrstva s podstatně masivnějšími stěnami mohla mít rovněž nesymetrické nasazení střechy nebo již nasazení symetrické, podmíněné jak konstrukčním řešením (namísto vyložených trámových stropů mnohde nastupují klenby) tak výtvarnými názory (vliv barokního slohu s preferovanou symetrickou kompozicí). Ochrany vstupu u zděných staveb pak bylo často dosahováno odsazením stěny o šířku loubí. Poslední příklad představuje naprosto nevhodné přejímání domu ze zcela odlišných přírodních a kulturních podmínek. Střecha o nízkém sklonu nevytváří obyvatelný prostor a bez polopatra zpravidla ani neumožňuje využití podkroví pro skladovací účely (malá podchodná výška). Celková forma objektu se ve světle předchozích variant jeví jako naprosto neodůvodněná, nerespektující kontinuitu vývoje a mající za následek úplnou ztrátu identity našeho venkovského prostoru. Výjimkou potvrzující pravidlo je výběžek alpského domu v okolí obce Volary na Šumavě, kde se uplatnil malý sklon střechy. I zde je však na polopatře nasazená střecha výhradně sedlového (nikoliv jehlanového) tvaru.

Autor textu a kreseb © Martin Čerňanský

Interní odkazy (v novém okně):

Archív článků za 2. pololetí roku 2003
Fotografie architektonických forem ve FOTOALBU
Vývoj forem ve wiki-encyklopedii WIKI-VESNICE
Diskuse k vývoji forem na záložce wiki-encyklopedie