STAVEBNÍ MATERIÁL
Získávání, zpracování a použití
Společným
znakem tradičních venkovských staveb je přírodní a pokud
možno místní původ
použitých materiálů a surovin.
Obsah: Hořlavé materiály - měkké, teplé a dobře izolující • Nehořlavé materiály - tvrdé, studené a špatně izolující •
Hořlavé materiály - měkké, teplé a dobře izolující
Vývoj přitom směřoval od materiálů hořlavých a "měkkých" (dřevěné trámy či šindel, sláma) k protipožárně odolným a tvrdým materiálům (kámen, pálené cihly, břidlice).
Dřevo, hliněná mazanina a sláma
K nejstarším stavebním materiálům užívaným od samého počátku tradičního vesnického stavitelství náleží dřevo kombinované s hliněnou mazaninou a sláma (/doplněno).
Nehořlavé materiály - tvrdé, studené a špatně izolující
Tento proces však znamenal přechod od materiálů "teplých" s dobrými tepelně-izolačními vlastnostmi ke stavebním materiálům studeným. To bylo ovšem možné teprve v souvislosti s vyspělejšími způsoby vytápění obytných místností domu.
Sbíraný, lomový a tesaný kámen
Velmi starého původu je rovněž používání stavebního kamene, zejména v rychle odlesněných oblastech (/doplněno).
Pálené cihly a střešní krytina
Mladšího použití jsou pálené cihly a pálená střešní krytina (/doplněno).
Slohová architektura a stavební řády
Obecně nebyl tento materiálový přechod na českém venkově dobrovolný, nýbrž byl podmíněn vnitřním i vnějším tlakem. Jednak to byla snaha napodobit vzory velké slohové architektury, užívané již dříve v sociálně vyšším prostředí, a posléze zejména nástup školených projektantů, spojený s legislativním omezováním a nakonec i zákazem užívání spalných materiálů a konstrukcí.
Se souhlasem
autora převzato z publikace
Lidové stavby Architektura
českého venkova © Jiří
Škabrada
|
|
Textová
verze | 
Tisk
stránky |
